Kam se poděla ta dětská radost, ten pocit když bez přemýšlení konáš z radosti a naplnění. Ten stav, kdy není kontrolován otázkou, co na to řeknou druzí a co by se stalo. Stav kdy jednáš, protože to tak cítíš, z radosti a lehkosti, volnosti a uvolnění. V každém z nás žije část,
která si pamatuje radost, zvídavost, sny i chvíle, kdy potřebovala
být viděna a přijímána. Naše vnitřní dítě nám připomíná
lehkost, hravost a schopnost obdivovat malé zázraky života. Někdy
však také nese staré bolesti, obavy nebo nenaplněné potřeby.
Péče o tuto část sebe sama je cestou k většímu pochopení,
jemnosti a vnitřnímu uzdravení. Když se naučíme naslouchat
svému vnitřnímu dítěti, otevíráme prostor pro více radosti a
opravdovosti.
Slova pro tebe:
Co tvoje vnitřní dítě dnes potřebuje cítit, slyšet nebo zažít aniž by to musela tvá myšlenka kontrolovat?
Přijímám
všechny části sebe s láskou. Dovoluji si cítit radost, lehkost a
bezpečí.
Jemnost
k sobě otevírá dveře k uzdravení.
